VŠÍMAVOST JAKO KOTVA

Všímavost je další linkou, která se prolíná mým životem a mými lekcemi jógy. Napíšu tedy pár řádků o všímavosti. Dnes se mluví o mindfulness technice a nějaké inovaci pro dnešní zrychlený život, mě však přijde, že všímavost je naší přirozeností, od které jsme se jen odpojili. Když si začneme postupně více všímat, začnou se dít věci.

U mě se všímavost, pozornost k sobě samé, k tomu jak se cítím ve svém těle, jak dýchám, jak se pohybuji,.. rozvinula v období těhotenství a pak také v období po porodu. Myslím, že to způsobily dvě roviny. Jednak to, že se tělo začlo hodně ozývat a pak také propojení s intuicí, za které jsem nesmírně vděčná. Do té doby jsem byla od sebe velmi odpojená. Necítila jsem se, řekla bych, že jsem byla tak trochu ztracená a hledala sebe samu někde v nedohlednu. 

Pamatuji si moment, kdy jsem si uvědomila, že se nevnímám a nevšímám si sebe, svého těla, svých pocitů. Tenkrát jsem začala trénovat praxi všímavosti, při takových těch každodenních činnostech, dávání nádobí do myčky, vyndávání prádla z pračky, zvedání dětí, chůze, dech... Moje svaly pánevního dna po druhém porodu doslova volali o pomoc, s tím se pojili bolesti zad a různé další potíže. Všimla jsem si svého středu až tehdy, kdy už byl úplně nefunkční. A tady začala moje cesta všímavosti. 

Bolest, nekomfort, přetížení a nemoc je odpověď našeho těla, na to jak se k němu chováme, byť často nevědomě. Pokud se nám podaří propojit se s intuicí a více být v těle, máme větší šanci na to porozumět tělu, tomu co se odehrává a najít cestu jak se cítit lépe. 

Praxe mindfulness není o tom, že něco jen pozorujeme, ale spíše o prožitku, o vnímání autopilota v nás, který dělá vše automaticky bez povšimnutí jak to vlastně děláme, jak dýcháme, jak stojíme, jak si čistíme zuby, jak řídíme auto, jak komunikujeme atd.. a tady je třeba začít vnímat, probudit zvídavost, možná až takové dětské nadšení, hravost a přirozenost, na kterou jsme jen pozapomněli, odpojili se. 

Složitější u praxe mindfulness je, že je niterná, jemná, beztvará a přitom všudypřítomná. Co je dobrá zpráva, že je to zkrátka dovednost, která se dá trénovat, objevovat, na kterou si můžeme vzpomenout a čím častěji se se sebou propojujeme, tím snáze se nám pak daří tuhle naší přirozenost zakoušet a používat v každodennosti. Třeba právě skrze všímavou jógovou praxi, dechové techniky či meditaci. 

I když se mindfulness delší čas zabývám, inspiruji k ní i své studenty, i tak se mi jako jógové lektorce někdy stane, že se mé tělo přetíží, a je to pro mě vždy známka toho, že jsem nebyla v těle vědomě a dostatečně všímavě, že došlo k nerovnováze soustředění a uvolněnosti a tak se stále učím, stejně jako my všichni. Na cestě životem a v každodennosti, byť v určité dávce lehkosti a v přítomnosti, v plném prožitku tady a teď. 

A i když se může zdát, že jsme se někdy o této kvality odpojili, vždy se dá zase v nás probudit, napojit se na ní jako na bezbřehý zdroj inspirace, stability a svobody hluboko uvnitř nás. Všímavost je kotva, v těch těžkých životních situacích a nebo i v náročnějších dnech. Meditace, klid a ticho je nejlepším společníkem pro podporu všímavosti v nás. Byť by to měl být jen malý okamžik, pár minut vědomého pohybu nebo jeden nádech a výdech, vědomě, v plném prožitku. 

Všem nám přeji ať se daří zakoušet a prožívat svojí přirozenost a autenticitu v plné projevenosti a pozornosti tak, abychom se všichni cítili ve svém těle dobře, uvolněně a zdravě. 

"ÚRYVEK Z KNIHY TAKY JÓGA"

ABYCHOM SE PŘIBLÍŽILI JÓZE, JE TŘEBA SKRZE TĚLO PROBUDIT SVOU PŘIROZENOU VNÍMAVOST A SÁM SEBE SI UVĚDOMOVAT. CO TO ZNAMENÁ V PRAXI? ZNAMENÁ TO, ŽE UVNITŘ, PRO VÁS OSOBNĚ, NEZALEŽÍ NA TOM, CO DĚLÁTE A DOKONCE ANI JAK TO DĚLÁTE. A ZNAMENÁ TO, ŽE NAVENEK, PRO OSTATNÍ NEZÁLEŽÍ NA TOM, JAK PŘI TOM VYPADÁTE. NA ČEM ZÁLEŽÍ A ČÍM VAŠE PRAXE BUDE ZRÁT A NÉST VÁM PLODY POKAŽDÉ, KDYŽ BUDETE CVIČIT JE TO, JAK SE U TOHO CÍTÍTE, CO PROŽÍVÁTE. NIC VÍC, NIC MÍŇ. 

S láskou a úctou ke všem zkušenostem

Monika Benitez